Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nC#asucho a zahřívá mě dG#7ech,
říkám si:"TD#mak už toho jednou provždy nG#7ech,"
vždyť zase nC#epřijde a budu si plG#7ést
rafičky hD#modinek a ulice mG#7ěst,
nikdy nic nC#eřekne a nechce si čD#íst,
když poštou pD#mosílám jí za listem lG#ist,
a kdyby viděla, tak bude se smC#át,
jak růže krG#adený stD#mrkám za kabG#7át.
R:Poslední kC#abriolet, BmohohGó, jsem já, a jG#7e mi sto let,
jsem křeslo s tC#íhou hosta, ohohBmó, od jedné sčGítám do stG#7a,
poslední JC#uan jsem DBmon, zvon zvoní "dGon-diri-dG#7on"
a hvězdy nad mou hlD#mavou střG#7ídají levou-prC#avou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: